Smrt

"Je vopravdu mrtvej? Ukažte mi ten papír, co tam je napsáno? Aha, že má mrtvici?"

Zubatá poichází

Pokouším se vysvětlit, že mrtvice je onemocnění, kdežto děda je mrtvý! A v tom už je sakra rozdíl. Protože když je někdo mrtvej, tak to znamená, že už nežije....

"A chcete teda moji vopčanku?" "Vaši občanku ne, ale zesnulého OP bychom potřebovali."

"Dědku bláznivá, tak tys umřel! Víte,  von si dědek všechno zamykal, tak to bude problém to najít...."

Přichází soused.  "Tak on děda fakt umřel? To je teda divný, dyť před chvíli s náma seděl v hospodě. Tak von se asi zadusil, že jo?" Snažím se o nějakou přijatelnou odpověď: "Nevím, jestli se přímo udusil, ale prostě zemřel." "No jo...von už měl věk, to bude tím, dyť vono mu bylo už 89 let..."

Odcházíme. Neodpustím si malou invektivu vůči lékaři a zeptám se ho, jestli si je opravdu jistý, že ten pán je mrtvý? "Kriste pane, ještě Vy začínejte, já už přece napsal úmrtní listy!" Dodávám, že přinejhorším, když se nebožtík probere, tak ty dokumenty vždycky můžou roztrhat....

Ano, i takto vypadá setkání se smrtí! V tomto případě poněkud tragikomické. Faktem však zůstává, že smrt nikdo nečeká.

 Většina lidí místo toho, aby přijali realitu, že jejich blízký zemřel,  si položí otázku proč? Snaží se hledat příčinu všude možně. Upřímně! Není to už jedno , jestli někdo zemřel z nešťasné lásky a nebo na infarkt? Na dané situaci to nic nemění! A nějakých 5 let ve vězení  za vraždu asi také nebude velkou satisfakcí pro pozůstalé... Možná si říkáte, co to tady píšu za nesmyly, jako bych snad s tím měla nějaké zkušenosti?

Ano, se smrtí se setkávám díky své profesi téměř denně. Doufám, že to nikdo nebude považovat za neetické, když jsem se rozhodla na toto téma něco napsat. Myslím, že momentálně je to velmi aktuální téma, neboť nastal čas Dušiček, kdy uctíváme památku všech zemřelých a v hojném počtu navštěvujeme hřbitovy.

Někdy mám dojem, že lidé vůbec nepočítají s tím, že by někdy mohli zemřít.  Možná někoho ani ve snu nenapadne, že život na této planetě je časově omezen a že nesmrtelná teta a 3 životy existují pouze v pohádkách. Potom se strašně diví, když se dozví o někom, s kým před 10-ti min mluvili, že zemřel.

Bylo by víc, než dobré, kdybychom měli všichni na paměti, že smrt jde ruku v ruce se životem.  Lidský život není nic automatického a není jisté, že když si večer půjdete lehnout, že se ráno probudíte! Dávno už se svých přátel neptám: "Jak se máš?" Zeptám se rovnou: "Žiješ ještě?" Uznejte sami, má to svoji logiku.

Možné je, že i po přečtění tohoto článku někdo zemře. Bohužel i to se může stát!

Co říci závěrem? Radujte se z každého okamžiku tady, nenechte si kazit náladu, udělejte  to, co si myslíte, že je správné a hlavně žijte tak, abyste se nemuseli za to stydět...

A nezapomeňte na to, že je zde všude přítomná naše dobrá známá " Zubatá "